Krásný starý český film plný fantazie studentek a úsměvné hudby.
Do školy přichází nová posila, přísný a nekompromisní matematikář Ludolf. Hned první den ho dívčí třída 2.B začne nenávidět. To ale jen do chvíle, než Ludolf objeví a začne praktikovat novou učební metodu...
ƒ matematikář Ludolf: Kde je tady 2.B, buďte tak hodná?
biologářka Vránová: 2.B? Tady.
Ludolf: Děkuji vám.
Vránová: Vraťte se, dokud je čas...
ƒ studentka Trojanová: Věta Pythagorova zní: "Ustup mi ze slunce a neruš mé kruhy."
ƒ Ludolf: 4 krát 14?
studentka Kulová: To už je na známky? A hned první den?
Ludolf: Jméno?
Kulová: Kulová.
Ludolf: Příznačné jméno. (Napíše za 5.)
ƒ Ludolf: 13 krát 11?
Trojanová: 1 270.
Ludolf: Zajímá vás vůbec něco?
studentka Rabasová (šeptem): Zpěv, víno a...?
Trojanová: Charakterní muži.
Ludolf: Vždycky jsem měl jisté pochybnosti o inteligenci slečen. Řečeno slovy klasika: "Slečna-"
Trojanová: "Je nejdokonalejší tvor po člověku."
Ludolf: Správně. Ale pozor, slečny. Na vaše místo se už cpou delfíni.
ƒ chemikář Brom: Vem si, kamaráde, budeš to potřebovat. Já jsem Brom, chemik.
Ludolf: Co to je, šumák?
Brom: Meprobamát, kolego, meprobamát.
Ludolf: Tedy droga?
ƒ Trojanová: My se stěhujeme?
matka Trojanová: Máme nového nájemníka.
Trojanová: Jak vypadá?
matka Trojanová: Připrav talíře. Pozvala jsem ho na večeři.
Trojanová: Doufám, že to bude ještě větší blbec než pan Hustoles. Taky mu budeš prát ponožky?
(Vstoupí Ludolf.)
Ludolf: Dobrý večer. Ponožky si peru sám.
ƒ Ludolf: Trojanová? Gravitační zákon?
Trojanová: Já jsem se prosím na dnešek nemohla připravit.
Ludolf: Ale! Pročpak?
Trojanová: Protože jsme prosím měli návštěvu. Přistěhoval se k nám nový nájemník.
ƒ Vránová: Pane kolego, promiňte prosím, na slovíčko. Promiňte, kolego, že vás takhle vytrhuji. Ale šla jsem náhodou kolem a zaslechla jsem váš hlas. Kladl jste právě otázku.
Ludolf: Ano, já je tam právě kladu.
ƒ Kulová: Holky, bacha, Vrána jde!
ƒ (Holky se jdou utopit kvůli propadnutí u Ludolfa, tomu dají vysvětlující dopis.)
Trojanová: No nazdar, ty vypadáš jako utopenec už teď.
Kulová: A musíme se utopit všechny?
Trojanová: Všechny.
Tichá: Když to je hrozný. Holky, víte, co já dělám pod hladinou?
Trojanová: Šlapeš vodu?
Tichá: Ne, piju.
ƒ (Ludolf složí z dopisu, který říká, že se holky kvůli jeho hodinám utopí, vlaštovku a zjevně je nad věcí.)
Trojanová: Ježišmarja, holky, podívejte se na něj. To snad není možný.
Kulová: To není fyzik, to je cynik!
ƒ (Rodiče si zpěvem stěžují na Ludolfa.)
Rodič (zpívá): A co když vám obálku dám?
ƒ ředitel (telefonuje): Buď zdráv, Václave. Ty poslyš, nepotřebuješ matikáře? Nám tady jeden přebejvá, víš. Výbornej, vopravdu výbornej. Aha, plnej stav... No nic. A poslyš, nemáš náhodou jednoho navíc? Nemáš, aha. No ne, on nám tady jeden přebejvá, ale na druhé straně bychom zase jednoho potřebovali.
ƒ ředitel: Pane kolego, tak se podívejte na tu hromadu. Víte, co to je?
Ludolf: To vypadá jako hromada stížností.
ředitel: Ano, a všechny na vás.
Ludolf: Nezoufejte si, pane řediteli. V Poděbradech jich na mě došlo za jediné čtvrtletí 209.
ředitel: Takže vám, jak se zdá, to vůbec nevadí?
Ludolf: Ne. Mně vadí jenom, že ty dívky neumí ani tu násobilku.
ředitel: Podívejte se, pane kolego, existuje taková stará pravda. "Jaký učitel, takový žák."
Ludolf: Nezlobte se na mě, pane řediteli, ale takovou pravdu matematik nemůže přijmout. Zkuste dosadit třeba plešatost. Vyjde vám: "plešatý učitel - plešatý žák."
ředitel: Člověče. Takový učitel, to je taky psycholog. Taktik. A víte, co jste vy? Vy jste buldozer. Vy to před sebou hrnete, hlava nehlava. Vždyť jsou to bystrá děvčata z inteligentních rodin! Víte například, čím je otec takové Trojanové?
Ludolf: Nebožtíkem, pane řediteli.
ƒ Rabasová: Kdepak, s ním nehne ani ministr.
Tichá: Ono by mu snad ani nevadilo, kdybychom se doopravdy utopily.
Trojanová: Holky, nedá se nic dělat. Musíme použít násilí.
Tichá: Pojďte mu něco rozbít!
Kulová: Ano! Rozbijeme mu hubu!
ƒ (Kluci se vkradou do kabinetu, aby přepadli Ludolfa. Jeden z kluků v překvapení rozbije pomůcku z kabinetu.)
Ludolf (přísně): Pojďte ven! A vy taky! Co je to?!
student: Leydenská láhev...
ƒ opilý Ludolf: Dejte mi pevný bod v prostoru a uvidíte! Trojanová, co víte o Haichensově principu? Sednout, máte nedostatečnou.
(Ráno po probuzení; Trojanová vstoupila Ludolfovi do ložnice.)
Ludolf: Co tady děláte?
Trojanová: Ale pane profesore, vy si vážně na nic nevzpomínáte? Přece jsem vás sem v noci zavedla. A vy, měl jste takový divný řeči. Jako že jsem ypsilon...
ƒ ředitel jako Ludolfova halucinace: Jaký učitel, takový žák. Ženatý profesor, ženatá Trojanová.
Brom jako Ludolfova halucinace: No proč ne. Pythagoras si přece taky vzal tu svoji tu... žákyni.
ƒ Rabasová: A co ty?
Trojanová: Já? "Můžu ti teď tykat, když seš můj milenec?" A von se vám tak kouk. A dívá se na mě, a dívá! Já fakticky myslela, že se na mě vrhne.
Kulová: A co bylo dál? Vrh se?
Trojanová: Vrh. Ale ke dveřím.
ƒ (Ludolf vyučuje pomocí zpěvu, Brom prochází kolem zavřených dveří.)
Brom: Pane Peloušek, už jste někdy viděl zpívajícího matikáře?
školník: Ne, já jsem zdravej.
ƒ (Ředitel prochází kolem Ludolfovy hodiny, kde se zpívá.)
ředitel: Pojďte sem. Podívejte se tam. Co tam vidíte?
školník: Ludolfa.
ředitel: Co dělá?
školník: Zpívá.
ředitel: No. A co o tom soudíte?
školník: Ten chlap swinguje.
ředitel: Cože?
školník: Swinguje. Jako ďábel.
ƒ (Ředitel si pozve chemikáře a řeší s ním matikářovo zpívání v hodinách.)
ředitel: Brome. Já se tě ptám jako zkušeného člena sboru. Co s tím budem dělat?
Brom: Jo, to já nevim. Ale zakázat mu to nemůžeme. Protože koneckonců je to nová vyučovací metoda a má s tím slušný vejsledky.
ředitel: Poslyš, co kdybych to ohlásil inspektorovi jako...
Brom: Jako co?
ředitel: No jako...
Brom: Ohlásit. Ohlásit by se to mohlo, ale co když to potom budou chtít aplikovat i na jiný předměty? A jak já zhudebním takovej Cyklohexylaminoacetát?
ƒ novinář: Jaký máte pocit, když publikum zatleská?
Ludolf: Mám neodbytný pocit, že už je konec písně.
novinář: Co říkáte módě horkých šortek?
Ludolf: Bývá mi z nich horko.
novinář: Pěstujete judo?
Ludolf: Judo a ředkvičky.
novinář: Vaše nejmilejší jídlo?
Ludolf: Krupicová kaše.
novinář: Byl jsi už někdy vypískán?
Ludolf: Ne, pracuji na tom.
novinář: Piješ syrová vejce?
Ludolf: Piju vejce natvrdo.
ƒ (Ludolf zívne.)
školník: Kdo že je vám v patách?
Ludolf: Že bych se tu někde natáh.
Žádné komentáře:
Okomentovat