Kombinace tří klasických příběhů, která spolu s hvězdným obsazením a vynikající
hudbou z dílny Svěrák-Uhlíř vytvoří něco pohádkově nevídaného.
♞ (Mastičkář nabízí lektvary královně, která chce miminko.)
mastičkář: Tak… tohle, aby byla holčička?
královna: To už jsem měla.
mastičkář: A tohle? Aby byl chlapeček?
královna: To jsme měli oba.
mastičkář: A tohle? Na dvojčátka?
král: To jsem ještě neužíval!
královna: Ale užíval, říkal jsi tomu žíravina.
král: Žíravinu už jsem si užil, to nechci.
♘ (Píseň o Růžence)
"Lidé zdejší, ba i jiní posekali ostružiny, všechny trnky, akáty…"
chlapec: A co angrešt?
sluha: Ten taky!
"Spálíme to na ohni, jen se, děvče, nebodni."
vesničan: No tak, holka, neblbni.
(Napomíná neposlušnou kozu, které piluje rohy.)
♞ Jan: Pomáhej pánbůh, stařenko. Copak to děláte?
stařena: Houby chystám.
Matěj: Ale pozor, paní, tyhle červený nesbírejte, ty jsou jedovatý.
stařena: Všechno se hodí.
Matěj: Za sebe bych řek, že byste se mohla i otrávit.
Pepa: Neotravuj, Matěji.
♘ Pepa: Babi, vypravili jsme se na ten zarostlý zámek. Kudy to máme vzít?
stařena: Takovejch už tady bylo, panáčkové. A dycky jsem s nima mluvila poslední. Naštěstí. Ale co to plácám, naneštěstí jsem chtěla říct.
Jan: Říká se, že za 100 let by se dala ta princezna probudit.
stařena: Možná. Ale za 100 let, ne dřív, ne později. A vám snad někdo řek, že by to mohlo být někdy teď, nebo co?
Jan: A vy nevíte, kdy přesně se Růženka o ten trn píchla?
stařena: Jak bych to mohla vědět? Já na zámku nebyla dobrejch 100 let. Vlastně co to plácám. Já na zámku nebyla dobrejch… nikdy.
Pepa: Takže neví. Já bych se s ní nezdržoval.
stařena: Co by stará bába z mokřin dělala na zámku. Ale, zase plácám. Co bych tam já, stará bába, dělala. To z mokřin neplatí, to mi ujelo.
Jan: Co když je to ta Bába z mokřin?
Pepa: Ale prosím tě, ta byla stará už tenkrát.
♞ stařena: Napijte se, je to ze žabího hlenu. Ten je na sílu a na krásu. Já to piju denně.
Pepa: Tak na zdraví, babi.
Jan: A vy se s náma nenapijete, babičko?
stařena: Než jste přišli, tak jsem si cvakla.
Jan: Tak si s náma dejte ještě jednu.
stařena: Jo, to bych byla tak krásná, že byste se vo mě poprali.
Pepa: Já se peru hned, ale tady bych to vydržel.
(...Odjedou.)
stařena: Chvilku pojedou, pak vypláznou jazyky, a bude pokoj.
♘ matka: To už jste zpátky?
Jan: Zapomněl jsem si meč.
otec: A víš, kde byl? Ve stodole ve žlabu. Tam se dává krmení, a ne zbraně. Ty dobytek nežere.
♞ holub: To jsem zvědav, jestli se přidá i vlk. Ale počítám, že se nepřidá.
myslivec Matěj: Holube, vlci se v našich lesech nevyskytujou.
holub: Jeden se tu vyskytuje. Říkal jsem mu: "Vlku, jdi se vyskytovat jinam."
♘ myslivec Matěj: Jelení skoky dělej, vždyť jsi jelen!
♞ myslivec Matěj: Stůj, babo! Totiž, šelmo! Mě nevošálíš! Povídám stůj! Tak já nevím… Povídám stůj a on si lehne.
holub: Je přežranej.
♘ myslivec Matěj: Když ho trefim - a z týhle vzdálenosti bych moh -, tak se nepolepší.
♞ vypravěč: Po této dobrodružné oslavě babiččina svátku doprovodil Matěj Karkulku k jejím rodičům a řekl jim, aby s ním za pár let počítali jako s ženichem. Právníci by řekli, že uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí.
♘ otec Karkulky: A ten věkový rozdíl vám nevadí?
myslivec Matěj: Nevadí, pane Červený. Až bude Karkulka na vdávání, tak já budu teprve dospělý. My muži totiž býváme chytřejší až později.
matka Karkulky: Svatá pravda.
otec Karkulky: Hajnej, vy máte velkou výhodu, že tady vidíte, jak bude naše holka vypadat po letech. (Podívá se na matku Karkulky.)
myslivej Matěj: Aha. No, to je výhoda.
otec Karkulky: Takže to moc neoddalujte.
♞ Karkulka zpívá: "Myslivečku zelený, ty budeš můj milený. Zelená, červená, bude ze mě tvá žena." Bude ze mě tvá žena. Čau!
♘ Pepa: Jste šikovná.
Maruška: Zato vy jste poděs.
♞ Pepa (zpívá): Nebydlí tady náhodou dívenka mého gusta? Co chodí s bílou nádobou a má tak milá ústa. Setkali jsme se u studny, dával jsem napít koni. Bylo to pro mě osudný a stále toužím po ní.
macecha (zpívá):To myslíte jistě dceru tuhle, co má oči černé jako uhle.
Pepa (zpívá): Jak se tak na ni koukám, nejspíš… ne. Spletl jsem si číslo popisné.
♘ Leden: Na místa, někdo jde! Přepočítáme se. Leden zde.
Únor: Únor zde.
Březen: Březen zde.
Leden: Kde je Duben?
Duben: Tady! Musel jsem na malou.
Březen: To to nemůžeš vydržet?
Duben: Byla to jen taková přeháňka.
♞ (Měsícové vykouzlili v zimě Marušce fialky, jahody a jablka pro zlou macechu a sestru, které se jí chtěly zbavit.)
Leden: Je to možné? Zase sem někdo leze! A je jich víc! Asi se to rozkřiklo.
♘ matka: Ale tatínku. Když se ti naši chlapci zbavili těch svých špatných vlastností, ty bys nedokázal skoncovat s tím svým praskáním kloubama?
otec: Ale maminko, to není žádná špatná vlastnost. To je jenom neškodný zlozvyk.
♞ malíř: Prosím vás, a teď se mi hodinku nehýbejte, ať nejste rozmazaný.
Žádné komentáře:
Okomentovat