01 září, 2016

Za humny je drak


Příběh jedné prosté, ale poctivé uhlířské rodiny, jejíž osudy se propletou s královskou rodinou mnohem více, než by kdokoliv předpokládal. Pan král by si za tento výkon zasloužil oscara, je legendární!

děda Kovanda: Jenže drak, co roste výhradně na dřevěném uhlí, už není, jak se patří. Je hodný. Je dobrák. Dobrou noc.
nejmladší syn Patočka: Kovanda! A co teda bylo dál?!
děda: No dál!
otec Patočka: Nic! Večer jako rybičky, ráno levý ručičky. (později na dědu:) Jednou je těmi povídačkami dočista zfamfrlíte.

otec Patočka (podává králi špinavou ruku od práce): Promiňte.
král (zakryje jejich spojené ruce pláštěm): A už to nevidíme. No já taky někdy jako pracuji.



král: Ty vyvdáš Lidušku bez věna, ale co já chudák? Víš, co mě to bude stát peněz, až Violka půjde z domu?
Patočka: Moc.
král: No móc, móc.
matka Patočková: Ale jen na krejcar nekoukejte, pane králi. Vždyť nejste žádnej ubožák.
král: No to nejsem! Ale král Marian vede v tomto smyslu velice nejapné řeči.
Patočková: Ale ne!
král: Ano! Víte, co o mě říká? Že prý nemám v pokladně ani pár švestek! Ale já z něj udělám povidla. Já ho vypeckuju na zavařeninu. Já z něj vypálim slivovici!

král: Tvoje starosti bych chtěl mít, uhlíři. Nechtěl by sis to se mnou vyměnit?
Patočka: No to nejde, pane králi. Předně neumíte pálit uhlí.
král: No to je pravda.
Patočka: A já jako král bych neměl čím topit.

děda: Pane králi, za 7 vršky a 7 potůčky se nám usadil nějaký Hej nebo Počkej.

hvězdopravec: Zde je psáno, že princezna se vdá příští měsíc.
král: Tak brzo? A za koho, za koho, no?!
hvězdopravec: To hvězdná znamení neříkají.
princezna Viola: A nevědí, jaké bude mít oči?
král: Ale, tak oči. Princezna se ptá, jaké bude mít její ženich oči.
jasnovidec: Veliké… a odvážné… A-a…
král: A ven!

král: Hrabě Hugo? Pošleš ihned zvědy do sousedních království, ať zjistí, jestli nechystají nějaká poselství. A co si představují eventuálně za věno.
rádce Hugo: Jak poroučíte, jasnosti. A mám také poslat do říše krále Mariana?
král: K tomu švestkaři?! Nikdy! Ta jeho tři princátka by chtěla nejmíň celé moje království. Kdyby se tady jeden z nich ukázal, tak mu zahraju takovou…!
Hugo: Hudba prosím!

král: Hvězdopravče, co praví hvězdy?!

král: Nic jste neulovili?
vrchní lovčí: Kdyby jenom to. Nesu vám strašnou novinu.
král: Strašnou?! Ty nevíš, že princezna Viola má dnes narozeniny? Ty nevíš, že jsem zakázal, abyste mi nosili zprávy o povodních, o požárech, o vdavkách naší kuchařky a jiné hrůzy?!

lovčí: Jasnosti, obávám se, že z noviny, kterou vám přináším, vám zaskočí v hrdle.
král: Obavu si nech od cesty a mluv.
lovčí: Za 7 vršky a 7 potůčky - počítáno od Patočků - se usídlil strašný drak.
král: Tak ho ode mě pozdravuj. (smích) Cože? Cos to řek?!

Hugo: Výsosti, naposledy se tady usadila saň za vlády vašeho dědečka. Tehdy dostala vaši tetičku, princeznu Terezii, a naštěstí odtáhla dál.
král: Ale Tereza! To bylo tenkrát štěstí v neštěstí. Stejně si tu starou větev nikdo nechtěl vzít.

král: Víš co? Půjdeš za velitelem královské stráže a požádáš ho mým jménem, aby ti ukázal, jak vypadá vězení zevnitř. Ano? Lépe budeš slyšet, co říkám.

Oto z Tiškova (o drakovi): Všechny hlavy kroužili jiskřícíma očima a hýkaly.
jiný šlechtic: Hýkal Oto z Tiškova, pane králi. Drak má 7 hlav!
pan Zdislav: Všichni lžou, výsosti. Má 9 hlav a každé kopyto jako sud. Kam stoupne, propadne se zem.
jiný šlechtic: Kde by vzal kopyta - drak není kráva. Pan Zdislav je prosťáček z hor. Bez rozhledu.
pan Zdislav: Kdo je u vás prostý, vy sprostý. A u nás na horách náhodou máme rozhledy.
král: Pánové, šetřte si elán. Budete ho potřebovat.
šlechtici sborově: A na co?
král: Král Marian tvrdí, že mám šlechtu na draka. No a sotva drak přilítne, tak má bohužel pravdu.

šlechtic (o drakovi): Ano! Třeba chce do sousedního království ke králi Marianovi.
král: To určitě! Už jsi někdy viděl, aby drak chtěl za nevěstu prince?

král: Kde je ten šumař! Kde je ten otrhanec, kterýmu jistě lezou palce z bot?! (…) Tak vylez, vylez ven, ty krasavče, no!

král: A za trest nepůjdete do šatlavy, darebáčci.

děda: Ctění páni šlechtici, jak koukám, viděli každý něco jiného?
pan Zdislav: Tak si tam jeď sám, dědku.

král: Jestli mi ještě někdo přijde s tím, že uhude draka nějakým prnkáním, tak vo něj přerazim žezlo.

šlechtic: Přišli jsme k vám, pane králi, abychom vám dokázali své věrné služby. Rádi padneme. Rádi padneme na kolena, abychom vám dokázali svůj žal.
pan Zdislav: Já nepadnu, pohmoždil jsem si koleno na lovu.

král (o drakovi): Teda žádnej drobeček to není. A má příšernou tlamu, jako hvězdopravec.

král: A jak si vlastně to vysvobození představuješ?
vojevůdce Černovous: Ale to je jednoduché, pane králi. Shromáždil jsem sedláky, vojáky ze svých vsí a potáhnu s nimi na draka. A tam ho na můj rozkaz zabijí.
král: A kdy se vydáte na cestu?
Černovous: Třeba hned, tatínku.
král: Jestli tě ovšem nesežere drak, synáčku.

děda: Tak co, braši? Nepůjdete do háje? Myslim na houby.

Hugo (o drakovi): Ale druhý den, výsosti, zhltl jezdecké koně a šest hrabat. A třetího dne, výsosti, sežral všechny jalovice, býky a voly, a k tomu, jasnosti, 7 nejvýznačnějších šlechticů.
král: Tolik dobytka že přišlo nazmar?

Hugo: Princezna draka políbila, a z něj se stal krásný princ. Jenom ti sežraní už neobživli.
král: No, každá legrace něco stojí.

král (o drakovi): Co je to za spravedlnost. Proč chce ten drákula zrovna naši Violku. Copak je pyšná? Pyšné princezny přece mají nos nahoru. A ona tam má takovou bambulku.

Zpět na: Filmy / Domů

Žádné komentáře:

Okomentovat