Mírně nostalgická vzpomínka o 13 let zpět. Zazářili zde mimo jiné velké hvězdy Daniel Nekonečný a Václav Postránecký, kteří už jistě krotí a kroužkují krokodýly na nějakém pěkném místě, budiž jim země lehká.
Humorně-vážný příběh (nejen) o osudech svérázné rodiny Rychmanových. Luboš je horským záchranářem v Alpách a po většinu roku bydlí daleko od své rodiny. Ale jakmile jednou přijede o něco dřív, všechno je vzhůru nohama. Stává se zdravotním bratrem a místo klidného času s rodinou řádí s dětmi na škole v přírodě. Anna se srovnává s předčasným důchodem (kariéra baletky je velmi krátká) a snaží se přijít na jiné myšlenky na vesnici u dědy Pepíka. Děda je ovšem místo toho u nich v Praze a provádí skopičiny, čímž baví hned tři zajímavé ženy. Syn Vašek zase rozhodně nechodí jen po přednáškách. Jakmile spojí své síly dobrodružní děda, otec i syn, bude za tím jistě něco nekalého!
Doporučeno od 12 let!
👪 Anna: Víš, co mě mrzí, Amálko? Že se ani trochu nesnažíš.
Amálka: Mě to trochu nebaví.
🐊 děda Pepík: Nebejt těch mejch blbejch fórů, tak se jako rodina ani nesejdete, co?
👪 matka Vítka: To je můj manžel. To je můj bývalý manžel. A jeho současná žena. A tohle to je náš Vítek. A tady to je naše ložnice.
kamarádka: A to tady bydlíte všichni dohromady?
matka Vítka: Ale ne, tak moderní zase nejsme.
💌 Anna (k synovi): Ale víš, čím mně uděláš největší radost? Když se soustředíš na informatiku a tyhle romantický voloviny pustíš z hlavy.
🐊 Luboš: Jak je to dlouho, co jsme se neviděli? Takový dva tři roky?
učitelka Alice: Dva roky, sedm měsíců a tři dny.
✈ Bobule: Víte, co zjistili americký vědci? Že nejútulnějším místem pro bakterie je lednice. V lednici je víc mikrobů než na podlaze nebo na záchodě.
Julča Mráčková: A víš proč? Protože americký vědci nenavštívili tvoji kadibudku!
👪 starosta: Tady snad lidi budou jezdit na houby autem.
🐊 Vašek: Já se stejně bojím, že to praskne.
děda Pepík: No to se spolehni, že to praskne! Ale to ty už budeš dávno pryč.
💻 děda Pepík: Můj vnuk mi to tu zařídil. Povídal, že profesorka je nějaká nóbl dáma, ale že se s ní dá vyjít. Nějaká Kája říkal, snad mě nesežere.
💌 děda Pepík: Je tady volno?
studentka: Přijď někdy jindy, dědo.
🐊 Kája Koulová: Já jsem Kája Koulová a bude mi potěšením rozhýbat vaše mozkové závity.
✈ učitelka Alice: Já vím, že horský záchranář má ve vitríně spoustu diplomů, ale kdyby měl vyprat dvacet punčocháčů, tak se nám tady rozpláče.
💻 Kája Koulová: Kráčejte po cestě jako jedničky a Vesmír vám odpoví tím, že vám předá to nejlepší.
👪 Kája Koulová: Většina lidí vnímá své tělo jako dopravní prostředek. Jako auto, které chátrá. A jednoho dne jsou součástky tak opotřebované, až skončí na hřbitově.
děda Pepík: Hlavně, aby po smrti bylo něco rozumnýho.
Kája Koulová: Po jaký smrti? Člověk není auto ani balík kostí nebo masa. Člověk je energie. A ta je nesmrtelná.
děda Pepík: Jenže s výfukem můžou být někdy potíže.
🐊 děda Pepík: Promiňte, ve mně snad ta cibule začala klíčit.
✈ děda Pepík: Zrovna mě čeká hodina duchovního školení.
🐊 Luboš (telefonuje): Prostě Anně vyřiď- (k dětem) kdo se pustí lana, dostane na prdel!
👪 Luboš: Už nemusíš vůbec pokračovat, Alice, mně je to úplně jasný. Lanovka zakázaná. Jezero zakázaný. Strašení není v osnovách.
🐊 Luboš: Tak jsem holt zapomněl babku v lese, no.
💌 Luboš: Jednu lžičku za maminku. Druhou lžičku za mamuta. Třetí lžičku za mumii.
👪 Bobule: Nečum jí na ty kozy, když s tebou mluvím!
🏃 Vítek Koudelka: Haló! Je tu nikdo?!
✈ Vítek Koudelka: A víš, že jsem skočil ze střechy?
matka: No to je úžasný, Vítečku, tak si běž hrát.
🐊 Kája Koulová: Víš, proč lidi stárnou a umírají? Protože to vidí u jiných.
👪 Julča Mráčková: Pepíku, já se zabiju, budeš mě mít na svědomí! Já skočím! Já skáču!
Kája Koulová: Tak nekecej a skákej.
🐊 děda Pepík: Já jsem slíbil Amálce, že jí udělám Mikuláše!
Bobule: V květnu, jo?
Žádné komentáře:
Okomentovat