Ukázkový obraz Čechů na dovolené. Mnoho rozličných životních příběhů se zde proplétá do jediné společné cesty k moři. Pestřejší vzorek se opravdu hned tak nenajde. Přesto mají všichni něco společného, jako by se domů vraceli jiní (lepší?), než jak odjížděli. Věřili byste, jak moc může takový zájezd změnit život?
Doporučeno od 15 let!
Doporučeno od 15 let!
🌊 Irma (o důchodkyních): My snad jedem na nějakej gerontologickej kongres nebo co.
🐬 Denisa (o muži v botách se vzorem palmiček): Koukni na toho plážovýho chlapce! To je teda slušnej exot.
🐢 Jarda: Ty vole, mámo, vidělas to? Ty vole, teplajzlíci. Jak se volizujou, buzny.
Jituš: Jenom aby nejeli s náma.
Jarda: To si piš, že jedou s náma. Kam si jako myslíš, že jedou? Do Antarktidy, ne?
🌊 homosexuál Oskar: No to je dost!
homosexuál Ignác: My už jsme mysleli, že tě ta sláva nadobro spolkla.
Max: S kým jiným bych si líp odpočinul od ženských než s váma?
Oskar: Tak na to jsme ti dobrý, jo?
průvodkyně Pamela: Tak už jsme všichni?
Max: A jéje. Pánbůh nás ochraňuj.
Ignác: Tebe. Nás už ochránil.
🐠 průvodkyně Pavlína: Takže dobrý den. Ráda bych vás jménem naší cestovní kanceláře přivítala na tomto zájezdu. Jmenuji se Pavlína, ale přátelé mi říkají Pamela.
🌊 Pamela: No a teď bych vám ráda představila naše dva pány řidiče, kteří budou po celou dobu dbát o vaše životy. Pana Karla, který právě řídí a pana Karla. Ano! Oba páni řidiči se jmenují Karel.
🐬 Karel ml.: Tak prosím vás, z naší strany jenom pár nejdůležitějších pokynů. Tak zaprvé: Nejsme zvířata, jsme lidi.
Ignác: Užitečný pokyn. (smějí se s přítelem)
Karel ml.: No já jsem na vás zvědavej! Ono by to nebylo poprvé, co bysme tady s Karlem objevovali za sedačkama nejrůznější potraviny, kosti od vepřových kotleta tak podobně.
Karel ml.: Jak už tady bylo řečeno, tak my vám tady s Karlem na těch zastávkách můžeme udělat čaj, kafe, nějakou tu instantní polívku. Jenom prosím vás vás žádám, ty hnědý podšálky okamžitě vracejte. (Nechají kolovat kelímek s podšálkem.)
Tak rozuměli?(Vrátí se jen bílý kelímek bez podšálku.)
🌊 otec Jolany (k matce Jolany): Koupil jsem ti nějaký noviny.
Matka: Na co?
Otec: Na čtení.
Matka: A odkdy já čtu noviny? Já bych četla ráda, ale nemám co.
Otec: Dobře, tak jsem ji zapomněl zabalit, to je toho.
Matka: Jistě, vlastně se nic nestalo, tobě. Naštěstí jsem se spolehla sama na sebe, opět. No jen se nadechni…
Jolana: Slíbili jste mi, že se aspoň těch pár dní nebudete hádat.
Matka: Ale my se přece vůbec nehádáme, že ne? Já se jenom divím tomu, že si tatínek skoro po 30 letech nevšimnul, jaký mám zvyky. Například že nečtu noviny.
🐢 Irma: Přísahám, že se v 60 zabiju.
Denisa: V 60 je pozdě, menopauza začíná o 10 let dřív.
Irma: Na to už existujou hormony, můžou ti je uměle dodávat.
Denisa: No jo, ale kdo ti bude dodávat chlapy?
🐠 Otec: Všechny nemoci jsou stejně jenom zanedbaný pití.
🌊 Irma: No jo, ale s kým se tady chceš seznamovat?
Denisa: Jo, to bude těžkej úkol, v tomhle panoptiku.
🐳 Oskar: Já si dám kafe a mattonku, ale slibuju, že podšálek čestně vrátim.
Ignác: No, nevěřte mu, pane řidiči, já jsem ho zrovna před chvílí viděl, jak strkal celou kotletu i s kostí za sedačku.
Karel ml.: Vy si z toho děláte legraci, chlapi, ale nám už se tady 2 ty hnědý podšálky ztratily. Že jo, Kájo?
Karel st.: 3, Karle. Už tři.
🌊 (Jolanin otec vypil několik piv, usnul a spadl ze sedačky do uličky.)
Max: Hele, ber to s nadhledem, vždyť o nic nejde.
Jolana: Já se snažím. Můj otec v opilosti tancuje sambo a to je horší.
Max: To není horší, to je normální.
Jolana: I když k tomu nehraje hudba?
🐠 Pamela: Takže tu máme večer a já mám pro vás takové malé překvapení. Vidím, že už se mnozí z vás chystáte do říše spánku, no ale jaké by to bylo usínání bez ukolébavky na dobrou noc? A proto jsem si pro vás jednu připravila (začne zpívat a hrát na kytaru)
Ignác: Ona to fakt myslí vážně. (důkladně se napije z lahve) Mám pocit, že slečna průvodkyně bude pro můj organismus představovat obrovskou zátěž.
🌊 Karel ml.: Tak kolik dáme Karle - 15 minut?
Karel st.: Já ti nevím, Karle, za 15 to nestihnou. Já bych jim dal spíš 20. Znáš to, jaký jsou tady fronty, na dámskejch.
Karel ml.: Takže myslíš 20? Dáme 20, tady dáme 20.
Karel st.: No, já bych jim dal klidně, Karle, 15, ale oni to nestihnou. Člověče, spíš si naopak říkám, jestli bysme jim neměli dát 25.
Karel ml.: Počkej, neblázni, 25? Karle, není to moc?
Karel st.: No já nevim, jak myslíš. Ale znáš to. Dáš jim 20 a budeš tady čekat na půlku autobusu. Ti klesne autorita.
🐢 Helga: Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to tu vyvádíš?
Šarlota: Já jsem jenom ukazovala Jiřímu ten motorest.
Helga: Jo tys ukazovala Jiřímu ten motorest. Tys to neukazovala Jiřímu, tys to ukazovala týhle pomačkaný černobílý fotografii! A ještě to vypadá, že máš hlad a že žebráš.
Šarlota: Já jsem měla dojem, že jsme se tu s Jiřím stavovali na svatební cestě.
Helga: Před 50 lety? Dyť to tady nebyla ani ta dálnice! Natož ten motorest!
🐠 Denisa: Tak to je teda fakt hustý.
Irma: Odhalování na veřejnosti by mělo být v tomhle věku zákonem zakázaný. Normálně bych to dala do ústavy.
Denisa: Jako kdyby nestačilo, že se celý dny musíme dívat, jak se jim v puse hejbaj ty jejich protézy.
🌊 Jolana: Co se ti vybaví při slově dovolená? Mně liposukce.
Max: Já bych spíš nejdřív řekl moře, nebo tak něco. Ale obávám se, že od letoška budeme všichni říkat průvodkyně.
🐳 Irma: Ha ha, no tak tolik nečtu. Chci prostě víc žít než číst. Je na tom něco špatnýho?
Denisa: Vůbec ne. Pokud zrovna nestuduješ literaturu.
🐠 Matka: Bože, on se topí!
Otec: Nějakej Ital.
Matka: Ital? Ne, to je Francouz.
Otec: Ital, podívej na ty černý vlasy.
Matka: Ty jsi neslyšel to výrazný R? To je Francouz.
Otec: Ale prosim tě, kdybys polykala andělíčky, taky bys měla výrazný R. Co by tady dělal Francouz?
Matka: No to samý co my, je tady na dovolený.
Otec: Chceš se hádat?
Matka: Ne, ty se chceš hádat.
🌊 Helga: Proč z nás dvou chrápe zrovna ta hluchá? A pak že pánbůh nemá smysl pro humor.
Jolana: Myslím si, že bych se měla alespoň pokusit se ti omluvit. Chci ti říct, že se za ten večírek opravdu stydím, bylo to ode mě vážně nevkusný, zkus mi to prosím tě prominout. Myslím na to od 5 od rána.
Max: Hlavně se neomlouvej, a zrovna ne mně. Já se sice stydím teprve od půl sedmý, ale zdá se, že k tomu mám mnohem víc důvodů. Rušení nočního klidu, opilství a narkomanie, ohrožení mravní výchovy mládeže, urážka na cti…
🐠 matka (o otci): Našli ho na pláži, ležel tam jak vyvrženej vorvaň. Už se do něj pouštěli racci.
🐢 Ignác: Čau, co se tady děje?
Max: Právě byl dopaden jeden nebezpečný voyer a onanista.
Ignác: Jak to, vždyť jsem tady nebyl?
Oskar: Ten s tím šnorchlem.
Ignác: Vykastrovat! Zlynčujem ho!
🌊 Ignác: Kdo masturbuje, ruku nahoru! No co je? Tomuhle my buzny říkáme coming out.
🐙 Max: Co se děje?
Oskar: Ale, Ignác zmizel.
Max: Jak zmizel?
Oskar: Tak. Nikde není k nalezení, nezvedá telefon. Měli bychom zavolat na konzulát.
Max: Oskare, nehysterči, on se za chvíli objeví. Znáš přece Ignáce, ne?
Oskar: No právě, někdy dělá šílený věci.
Max: Myslíš, že se rozhod přeplavat na druhou stranu, aby si to vlastnoručně vyřídil s papežem?
Oskar: Ty se směješ, jenomže on například minulej tejden vyskočil za jízdy z vlaku.
Max: Za jízdy?
Oskar: No, když jsme spolu jeli do Olomouce.
Max: A proč jako?
Oskar: Nebyl tam jídelňák.
🐠 Jolana: Vladimíre, jak to, že jsi tady na dovolený sám?
Vladimír: No původně jsme měli jet dva, my jsme si ten zájezd koupili společně. Potom se to nějak zvrtlo, já jsem se těšil, nechtěl jsem to vracet. Já nevím, taky jsem věřil třeba, že nakonec přijde, koneckonců datum věděla. Ale jak vidíš, tak…
Jolana: Aha, tak proto máš ten dvojlůžák. A kdy jste se rozešli?
Vladimír: V únoru.
Jolana: V únoru? Jak jste spolu byli dlouho?
Vladimír: Tři neděle. Jsem cvok, viď?
🌊 Max (o Ignácovi): Ozval se ti?
Oskar: Ne.
Max: Možná si chtěl od týhle dovolený trochu oddechnout.
Oskar: To si chtěl spíš oddechnout ode mě.
Max: Prosím tě, nepřeháněj.
Oskar: Víš, co mi řek? Prej každý 3 roky kompletně vymění svý přátele.
Max: To je blbost.
Oskar: Jsme spolu 39 měsíců. Tak to už vlastně 3 měsíce přesluhuju.
🐙 Jarda: Ten náš buvol si namazal šulina i prdel tygří mastí. Já vůbec nevím proč!
🐠 Max: Máš křečový žíly?
Jolana: Ne, jenom hemoroidy a kapavku?
Max: S nohama nic nemáš? Tak pojď tančit.
Jolana: Ušlechtilá humanitární akce? No, že jsi došel pro Helgu, a teď dokonce i pro mě. Máma z toho bude mít zážitek na celej život, patrně už nám koupila i prstýnky.
Max (předvede s Jolanou energickou otočku): Prej že neumim tančit!
Jolana: To budeme dělat často? Že bych si zašla pro kinedryl.
🌊 (Mužský zamilovaný pár uvažoval o společném bydlení, Ignác se celý následující den neukázal. Nyní se vrací a rozloží před přítelem krajkový ubrus.)
Oskar: Moc hezký.
Ignác: Ať mi máš co dávat pod skleničky, abych u nás doma neponičil lak na stole.
🐙 (Průvodkyně vyhlásí na slavnostním večeru dámskou volenku, Ignác už se zvedá.)
Oskar: Ne…
Ignác: Přestaň se mračit a pojď. No aspoň to tady tý 96% většině předvedem, pojď.
🌊 Max (výhružně k Pamele): Ještě jednou mi řekneš čumáčku a rozbiju ti palubní mikrofon!
🐠 Karel st.: 12 (ztracených podšálků), to tu ještě nebylo. Ať si připravěj věci k prohlídce. Bágly, kufry, zavazadla, igelitky - všecko. Já tady nikomu kašpara dělat nebudu.
Karel ml.: No bodejť, Karle.
Karel st.: A svlíkat. Donaha! Fofrem! Mně tady nikdo na hlavu srát nebude!!!
🌊 matka: Proč zrovna tadyhle ten potapěč?
Jolana: Je pozornej. Myslím, že on je ten pravej, kdo mi pomůže nést na mé cestě životem pytlík s blitím.
Žádné komentáře:
Okomentovat